Napsali o nás

Návštěva u Balatků

Před několika lety jsem sepsal krátký článek o novém zahradnictví v Komořanech se specializací na okrasné trávy a vodní rostliny. Tehdy jsem ho nazval s trochou nadsázka jako „můj nový objev“, protože to pro mě bylo v našem oboru po dlouhé době něco úplně nového. Pravda, občas se sice objeví nové zahradnictví, ale zpravidla to bývá jen lepší nebo horší varianta stávajících podniků. Ale stejně se do takových podniků rád podívám a ještě raději si s přáteli vyjedu na výlet ke známým skalničkářům. Když je do seznamu návštěv zařazen i někdo pro mě neznámý, těším se navíc, že poznám nové lidi, získám neznámé skalničky a hlavně – že uvidím něco jiného, inspirativního. Abych byl ale upřímný, výtvory pana Grulicha z Deštné v Orlických Horách a Oty Vlasáka z Bořanovic v mém interním žebříčku zatím nikdo nepřekonal. A jsou na vedoucích pozicích už aspoň 20 let. Jsem ale optimista, navíc zvědavý a tak jezdím a navštěvuji.  Ale stejně jsem byl celou dobu od zveřejnění onoho článku o Komořanech vnitřně přesvědčený, že už mě nic nepřekvapí. Že nebude dalších „objevů“. Až do letošního jara. 

Už vloni na podzim mě sice přátelé Pospíšilovi z Rosic zvali na návštěvu k nějakému pana Balatkovi, ale tehdy jsem ještě odmítl. Přestože mi nadšeně líčili, že je to pěstitel stromků, který má ve svém sortimentu mimořádný pořádek a nabízí spoustu pěkných stromečků. Ne, že by mi nezáleželo na jménech kytek, které pěstuji, ale když ty malé smrčky a borovičky jsou si tak podobné … A taky jsem, asi jako každý skalničkář, po několika letech pěstování zjistil, že stromky jsou sice krásné a mám je strašně rád, ale když zarostou většinu skalky, nedá se už vlastně o skalce mluvit. Jejich argumenty mě proto nezlomily. Jenže … Vzali sebou tehdy místo mě našeho předsedu ing. Martana. O něm jsem věděl, že se ke stromkům staví ještě chladněji než já. Ale ten mi po návratu líčil svoje zážitky s takovým nadšením, že jsem hned začal litovat svého předchozího odmítnutí. Navíc se pochlubil, že získal čarověník od Pinus aristata, mé nejoblíbenější borovičky a že viděl i miniaturní verze dalšího mého oblíbence – tisu. No to už na mě bylo moc. Okamžitě jsem volal do Rosic, že prosím o rezervování místa v autě pro příští výjezd.

Letos v březnu vyrazili manželé Pospíšilovi na další výpravu a já už byl při tom. Na tuto jednu návštěvu byl vyhrazený celý den, což  je pro nás skalničkáře trochu nezvyklé. Ale záhy jsem pochopil proč. Návštěva u manželů Balatkových je totiž něco jako obřad. Takové to naše obvyklé skalničkářské pokoukání, spěšné nakoupení a rychlý odjezd k dalšímu pěstiteli, to by bylo urážkou pro prostředí a společnost ve které se ocitnete. Pro manžele Balatkovy nejste jen milí zákazníci, ale vítaní hosté a přátelé. Za chvíli vám připadá, že se znáte už řadu let. Dozvíte se spoustu věcí o pěstování kytek, zajímavosti z přírody i historky o společných známých. A najednou se přistihnete, že i Vy bez zábran líčíte svoje zkušenosti, zážitky, plány, touhy a málem i detaily z rodinného života.

A pak ty jejich rostliny! Dřevíčka, stromečky, budličky a keříčky nebo jak jim chcete říkat. Jaký ty na mě udělaly obrovský dojem. Myslím, že na poprvé se to všechno ani nedá strávit. Chodil jsem po zahradě a po půl hodině jsem už skoro přestal vnímat jednotlivé stromečky a zahradu vnímal jako nepřetržitý proud příjemných pocitů a zážitků. Vyšší stromy tvoří nezbytnou kulisu na hranicích pozemku a některé středně vysoké jsou i součástí zbývající výsadby. Jsou krásné, zdravé, radost pohledět. Ale to hlavní, ten dřevíčkářský ráj, pastva pro oči a noční můra pro sběratele, to jsou stovky a stovky zakrslých forem a čarověníků smrků, borovic, jalovců, modřínů, cedrů, tisů, tsug, javorů, jilmů a dalších stromků. Všechny nádherné na pohled a v perfektní kondici.

Když jsem se na výpravu chystal, měl jsem představu, že si koupím maximálně 3-4 stromečky do koryt s tím, že mezi nimi bude něco ef-ef. Třeba jako ta zakrslá Pinus aristata, kterou vloni ulovil náš předseda. Navíc jsem pak tajně toužil po nějakém drobném listnáči.
Z několika málo stromečků se vyklubalo stromečků 8 a mezi nimi i to ef-ef. Nebyla jím sice malá P.aristata, ale jiný krasavec, drobný tis Taxus baccata ´Litomyšl´. Kdybych měl ale doma kam sázet, určitě by u těch osmi kousků nezůstalo. Smrčky, borovičky a jedličky mi sice po chvíli splývaly do jednoho chumlu, ale něco z té střapaté nádhery přece jen vyčuhovalo víc. Za mnohé jmenuji třeba  sloupovitou Pinus nigra "Frank".

A drobný listnáč, který mě drapnul za osrdí hned na první pohled jsem taky našel, ale bohužel nekoupil, protože nebyl namnožený. Byl to nádherný malý buk. Nicméně bez listnáče jsem neodjel. A nezůstalo pochopitelně u jednoho. Koupil jsem hned několik „pididřišťálů“. Berberis thunbergii Bonsaj Rot, Hradec Králové a Golden Zwerg.  Další drobný Bonsaj Grün a Admiration jsem nebral, protože už je mám několik let. Ale ani tyto kultivary nebývají v prodejnách běžně k dostání.
Chápu, že leckdo v takovém prostředí podlehne a kupuje a kupuje. A já měl možnost vidět tohle svůdné kouzlo Balatkovic zahrady v praxi. A udělalo na mě snad stejný dojem, jako obrovský sortiment a kvalita rostlin. Manželé Pospíšilovi jakoby se na dvě hodiny proměnili. Ze seriózního a střízlivého manželského páru se stal téměř zhypnotizovaný nákupčí a jeho výkonná asistentka. Paní stála opodál s několika hustě popsanými listy seznamu dřevin, které už doma mají a její „šéf“ projížděl množárny jako kombajn. Vždycky vzal do ruky kontejner a přečetl jmenovku.  Paní nahlásila, jestli stromek mají nebo ne a když v seznamu nebyl a líbil se, tak šel stranou. Takhle přeskládali všechny 4 zhruba pětimetrové množárny a domů vezli víc než 70 úlovků. A to jsou u pana Balatky pravidelnými hosty, takže podobný výlov absolvovali u několikrát !

Na zahradě u Balatků nejsou ale zdaleka jen stromky. V době naší návštěvy se sice zahrada teprve probouzela, ale už jsme se mohli kochat cibulovinami, prvními skalničkami a pastvu pro oči slibovali i rašící střevíčníky, sasanky, trilia, fritilárie a spousta dalších krásných kytek.

Prostě, pokud by se zahrada, její majitelé a sortiment dali hodnotit pomocí hvězdiček jako hotely, zářilo by u Balatků nad vchodem pořádné souhvězdí. 

Nakonec ještě něco konkrétních údajů. Zahradu manželů Balatkových najdete na adrese Všejany pošta Čachovice u Mladé Boleslavě, telefon: 723 889 330

Pokud by jste se chtěli předem seznámit se sortimentem, který pan Balatka pěstuje, máme jeho seznam k dispozici v klubové knihovně. Kdo má přístup k internetu, najde tento seznam na našich webových stránkách .  Připravte se ale na dlouhé čtení. V seznamu je  2.391 položek. A pár kousků, ale „jen“ asi 250 – 300, ještě nestačil p.Balatka doplnit.

Jestliže se rozhodnete Balatkovy navštívit, ujišťuji Vás, že neodjedete jen s mimořádným zážitkem. Na každého se dostane a každý bude spokojený. Vždyť jen letos narouboval pan Balatka 3.000 stromků !!

A na úplný závěr si dovolím citovat větu pana Balatky : „Každý má u nás dveře otevřené a čas si uděláme na každého“. V dnešní době nabubřelých reklam to zní možná příliš prostě, ale stačí, když jednou navštívíte tuhle oázu klidu, krásy a pohody a poznáte, jak pravdivá a upřímná jsou to slova.

Pan Balatka je ale až příliš slušný a zdvořilý hostitel. Proto už za něj dodávám : přijmou opravdu každého, ale na autobusové zájezdy, návštěvy se psem a mladé milenky na jehlových podpatcích jejich zahrada stavěná není. A už se o tom bohužel několikrát přesvědčili, než tohle omezení přijali.

Klub - Skalničkář Brno

M.Doležal 

MLADOBOLESLAVSKÉ NOVINY 20.8 2011

Kouzelná zahrada, plná čarověníků z celého světa

Všejany –  Zahradu manželů Balatkových jezdí obdivovat laici i odborníci z celého světa. U svého domu se jim podařilo vytvořit přírodní království, plné vzácných čarověníků, doplněných vzrostlými jehličnany, mezi nimiž vévodí různorodé skalničky.
Své zálibě se věnují od roku 1965, kdy zahradu začali vytvářet. „Navezli jsme sem tehdy asi čtyři náklaďáky travertinu ze Slovenska a věnovali se hlavně skalničkám. Po čase jsme ale zjistili, že jsou velmi pracné na pletí  a zálivku. Když mě v sedmdesátých letech ukázal pan František Špaček první čarověník, fascinovalo mě to a bylo rozhodnuto,“ vzpomíná na začátky své čarověníkové kariéry Jiří Balatka.
Čarověníky se dřívě nechtěly zaobírat ani výzkumné ústavy, byly vnímány jako choroby stromů.  „Ještě se nevědělo, že existuje více typů – čarověníky jsou houbového typu nebo je roznášejí parazité. Nás ale zajímá tzv. pupenová mutace na stromech a čarověníky tohoto typu,“ vysvětluje zahrádkář.
Čím menší roční přírůstek v růstu čarověník má, tím je vzácnější. Ty nej mají přírůstek pouze půl centimetru ročně.  „Zajímavé je, že se tvoří na jehličnanech i listnatých stromech – na nich ale mnohem méně. Objevit se mohou i u stromů ovocných,“ dodává.
Pro vzácné čarověníky se musí člověk vyšplhat na strom leckdy i do výšky 30 metrů. „Dnes už mám najatého lezce, pana Nováka z Mladé Boleslavi. Dříve jsem si na to troufnul sám,“ přiznává Balatka.
Čarověník se musí odříznout od svého mateřského stromu v zimě. Každý nalezenec dostane hned tři jména.
První je latinské a označuje rod, například borovici, druhé upřesňuje druh, například cembra a třetí jméno patří přímo nalezenci – kultivaru. Dává jej nálezce, obvykle podle místa, kde na něj narazil. „Když se stane, že objevíte něco výjimečného, můžete to pojmenovat i svým jménem. Nám se ženou se podařilo objevit čarověník na tisu. Nese jméno Taxus baccata Balatka. Byla to událost, zatím byly totiž objeveny pouze tři na světě,“ říká Jiří Balatka.
Po  odříznutí čarověníku nastává Balatkovým práce – na předpěstované tzv. podložky – dvou až třílrté stromky jedlí, borovic a smrků, se naroubují nalezené čarověníky.
„Velkou část práce dělá žena, já jen roubuju. Poté navezeme rouby do skleníku, kde je třeba udržovat teplo, vlhkost vzduchu a provést ošetření proti plísním. Než se roub dostane k výsadbě máme jej dvanáctkrát v ruce,“ míní.
V současnosti má ve své zahradě na dva a půl tisíce konifer, pocházejících z míst od Japonska, přes celou Evropu až  po Ameriku. Jiří Balatka si je vyměňuje s nadšenci pro čarověníky z celé Evropy.
Největší poctou pro pěstitele čarověníků byla před třemi lety návštěva prezidenta American Conifer Society Toma Coxe. „ Přijeli k nám i dva největší američtí pěstitelé konifer Bob Fincham a Larry Stanley. V ČR navštívili dvě botanické zahrady a tři soukromé zahrady. Jedna z nich byla ta naše, z toho jsem měl opravdovou radost,“ uzavírá Balatka.